Vybereme za Vás do jakých dveří vstoupíte

Faktura

Faktura (z latinského facere – dělat, udělat) je účet za provedenou práci nebo dodané zboží. Obvykle obsahuje popis toho, za co se má zaplatit, způsob platby a datum splatnosti. Pojem „faktura“ jako takový není definován v žádném právním předpisu, přesto jde o pojem vžitý a používá se běžně v obchodním styku. Také náležitosti faktury jsou ustálené tak, aby vyhovovaly podmínkám různých zákonů.

 

Právní úprava

 

Dle ustanovení § 13a bývalého obchodního zákoníku platilo, že každý podnikatel je povinen na všech fakturách (ale také na objednávkách a obchodních dopisech) uvádět údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle. Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku byli povinni uvádět také údaj o tomto zápisu včetně spisové značky, podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku byli povinni uvádět údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni (např. evidence živnostenského úřadu).

Z platného občanského zákoníku byla zmínka o faktuře vypuštěna a tak § 435 hovoří pouze o obchodních listinách (do kteréžto kategorie faktury spadají). ²

 

Zákon o účetnictví

 

 

Z pohledu zákona o účetnictví je faktura účetní doklad a vztahuje se na ni ustanovení § 11, který stanoví náležitosti účetních dokladů. Musí obsahovat:

·        označení účetního dokladu,

·        obsah účetního případu a jeho účastníky

·        peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,

·        okamžik vyhotovení účetního dokladu,

·        okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem vyhotovení účetního dokladu,

·        podpisový záznam podle § 33a odst. 4 zákona o účetnictví osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.

Ačkoli bývají tradiční součástí českých faktur razítko a podpis dodavatele, nejsou tyto položky zákonem o účetnictví vyžadovány. Vyžadovány jsou pouze podpisové záznamy odpovědných osob odběratele (nejčastěji účetní). ³

 

 

 

Pro forma faktura

 

Pojem pro forma faktura (nespisovně též proforma faktura) je vžitý název, který se obvykle používá pro označení neúčetní písemnosti, která časově předchází skutečný účetní doklad např. fakturu.

I z pohledu plátce DPH je pojem pro forma faktura neúčetním dokladem bez vlivu na daň. Pro forma faktura obsahuje zpravidla veškeré předepsané náležitosti účetního, resp. běžného daňového dokladu. Údaje však mají pouze informativní charakter a slouží např. jako podklad pro rozhodnutí o uzavření obchodní operace. Pro forma faktura musí být označena jako neúčetní písemnost bez vlivu na daň. Pro forma faktura není daňovým dokladem. ⁴

 

 

Daňový doklad

 

 

Daňový doklad je faktura nebo účtenka (cizím slovem parago), který musí mít náležitosti stanovené § 26-35 zákona o DPH. Daňový doklad musí vystavit každý plátce daně z přidané hodnoty.

Podle způsobu platby a výše zdanitelného plnění existují dva typy daňových dokladů:

·        zjednodušený daňový doklad – používá se při platbě v hotovosti, pokud částka nepřesahuje částku 10 tisíc Kč.

·        běžný daňový doklad – používá se ve všech ostatních případech.

Souhrnný daňový doklad je daňovým dokladem (daňový doklad u DPH), který může vystavit plátce DPH na několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu osobu. ⁵

 

Zjednodušený daňový doklad

 

Lze ho použít pouze při nákupu za hotovost nebo při placení kartou či šekem, a to do 10 000 Kč včetně DPH.

Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat:

·        obchodní firmu (resp. jméno a příjmení)

·        sídlo nebo místo podnikání, resp. bydliště plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění

·        daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění

·        pořadové číslo dokladu

·        rozsah a předmět zdanitelného plnění

·        datum vystavení dokladu

·        datum uskutečnění zdanitelného plnění

·        výše ceny celkem (včetně DPH)

·        základní nebo snížená sazba daně, případně sdělení, že se jedná o zdanitelné plnění osvobozené od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 46 nebo 47 zákona o dani z přidané hodnoty. ⁶

 

 

Běžný daňový doklad

 

Běžný daňový doklad obsahuje všechny náležitosti zjednodušeného daňového dokladu a navíc obsahuje:

·        identifikační údaje o příjemci zdanitelného plnění (kupujícím)

·        základ DPH a vyčíslenou DPH⁷

 

Souhrnný daňový doklad

 

Souhrnný daňový doklad je daňovým dokladem (daňový doklad u DPH), který může vystavit plátce DPH na několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu osobu. Pokud se pro jeho vystavení plátce rozhodne, je povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění nebo byla přijata první platba za plnění uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu. Údaje společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou, další údaje potřebné pro stanovení daňové povinnosti musí být uvedeny zvlášť pro každé samostatné plnění. ⁸

 

 

Neproplacená faktura se stává pohledávkou v případě, že je vydána na základě písemné objednávky, rámcové smlouvy, smlouvy o provedení páce atd.

V případě, že k faktuře nejsou doložené uvedené doklady samotná faktura není vymahatelná.

 

 1,2,3,4,5,6,7,8 Převzato z Wikipedie

Poptejte nezávazně naší službu. Popište nám Vaší pohledávku

Zadat poptávku

Ozveme se Vám ihned po zpracování zprávy

TOP