Zápůjčka je typ závazku, který vznikne na základě uzavření smlouvy o zapůjčení zastupitelné věci. Díky ní zapůjčitel přenechá vydlužiteli určité
množství věcí určených druhově, zejména peníze, a vydlužitel se je zaváže po uplynutí dohodnuté
doby vrátit, případně zaplatit navíc i stanovené úroky (při nepeněžité zápůjčce stále věci stejného
druhu, ale v přiměřeně větším množství nebo lepší jakosti). Právně je zápůjčka
jako typová smlouva upravena v § 2390-2394 občanského zákoníku.
Zapůjčiteli tak vznikne pohledávka za vydlužitelem a tomu zase dluh vůči zapůjčiteli. V případě zapůjčení peněz se
půjčená suma nazývá jistina a dohodnuté úroky jsou pak její příslušenství.¹
ÚVĚR
Úvěr je podobně jako zápůjčka formou dočasného poskytnutí peněžních prostředků
úvěrujícím na principu návratnosti úvěrovanému (podle starší terminologie obchodního zákoníku věřitel a dlužník) , který je ochoten za tuto půjčku po uplynutí nebo ještě
v průběhu doby splatnosti zaplatit určitý úrok. Funkcí úvěru je
přerozdělování volných finančních prostředků a současně jimi banky ovlivňují
množství peněz v oběhu. V podniku je to
nejčastější cizí kapitálový zdroj. Kredit vzniklý bankovním úvěrem tvoří kolem
95 % oběživa prvního světa.
Poskytování úvěru
patří mezi základní činnosti bank; je to hlavní položka jejich aktiv, která jim
zajišťuje příjmy. Banky však nejsou jediné, kdo může úvěr poskytovat. Úvěry lze
podmínit (tj. účelové úvěry), a to pořízením konkrétní věci, využitím určité
služby atp. (řadí se sem např. hypoteční úvěry).
Mezi poskytovatelem úvěru a cílovým klientem může figurovat i zprostředkovatel,
který má za povinnost sjednat klientovi úvěr od investora (poskytovatele). Tento prostředník pracuje obvykle za
úplatu.
Smlouva o úvěru
Úvěrový vztah mezi úvěrující bankou
(či případným jiným poskytovatelem) a úvěrovanou osobou
vznikne uzavřením smlouvy o úvěru. U obvyklých úvěrů
jsou podmínky, které musí žadatel o úvěr splnit, standardizované a odvíjejí se
od toho, zdali se jedná o fyzickou či právnickou osobu (u fyzických osob jsou jednodušší, neboť se nejedná o
velké sumy, a navíc těchto úvěrů se poskytuje mnoho). Banka si například zjistí
u klienta jeho osobní údaje a finanční situaci. U právnických osob se také
analyzuje podíl vlastního a cizího kapitálu ve firmě, zkoumá se podíl krátkodobých,
střednědobých i dlouhodobých zdrojů. Nakonec je pak proveden tzv. přepočet
bonity, tj. přepočtou se různé analýzy (likvidity, bonity, rentability aj.), ten se srovná s ostatními výsledky a poskytovatel se
rozhodne, zdali může bezpečně úvěr poskytnout. V rozhodování se kromě již
provedené analýzy klienta zohledňuje také i teritoriální příslušnost
klienta a další kritéria. Po sepsání a podpisu smlouvy pak může klient
čerpat úvěr podle uvedených podmínek. Poskytovatel úvěru sleduje plnění těchto
podmínek.
Smlouva o úvěru je v českém právu upravena v §
2395–2400 občanského zákoníku a platí jak
pro podnikatele, tak pro nepodnikající osoby. Nedohodne-li se úvěrující a
úvěrovaný jinak, musí být peněžní prostředky vráceny i spolu s úrokem v měně, v jaké byly poskytnuty. Také lhůta jak pro poskytnutí, tak pro
vrácení úvěru je předmětem vzájemné dohody, není-li nic smluveno, je třeba
peníze poskytnout bez zbytečného odkladu a vrátit do jednoho měsíce od žádosti
o jejich vrácení. Vrácení je možné i před uplynutím smluvené doby, přičemž
úroky se platí vždy jen za skutečnou dobu půjčení. Úvěr lze vázat i na určitý
účel, jestliže jej ale v takovém případě úvěrovaná osoba použije na něco
jiného, může úvěrující chtít peníze včetně úroků okamžitě zpátky.
Druhy úvěrů²
V České republice existují základní dva druhy úvěrů.
Prvním jsou bankovní úvěry, které poskytují bankovní instituce. Dohled nad bankovními úvěry provádí Česká národní banka. Bankovní úvěry mají větší požadavky na bonitu
klienta a zajištění úvěru, a naopak jsou výhodnější, co se týče úrokových
sazeb. Druhým typem úvěrů jsou nebankovní, které může
žadatel získat jak od společností, které se jejich poskytováním zabývají
primárně, tak od dalších právnických osob i fyzických osob, pokud se jedná
přímo o investory. Dohled nad nebankovními úvěry provádí Česká obchodní inspekce. Výhoda
nebankovních úvěrů spočívá v menší náročnosti na bonitu klienta a zajištění
úvěru – malé krátkodobé půjčky jsou poskytovány bez ručitele a požadavku na
příjem. Naopak mezi nevýhody nebankovních úvěrů patří vyšší úroková sazba a
důraz na včasné splácení.
Úvěry lze také odlišovat podle toho, komu se
poskytují: podnikatelské, mezibankovní, pro občany, úvěry státům, obcím či
jiným samosprávným korporacím. Lze je odlišovat i podle měny, ve které byly
poskytnuty, na úvěry v domácí nebo cizí měně (devizové). Podle doby, na kterou
se poskytují, se rozlišují úvěry krátkodobé (splatné do 1 roku), střednědobé
úvěry (splatné 1–4 roky) a dlouhodobé (splatné nad 4 roky).
Druhy úvěru podle formy poskytnutí a splácení:
·
Zbožové úvěry – poskytnuté a splácené ve zboží
·
Obchodní úvěry – poskytnuté ve zboží a splácené v penězích
·
Revolvingové úvěry – úvěry, kde postupné splácení ovlivňuje možnost
opětovného čerpání
·
Pronájem placený dopředu nebo
předplatné – poskytnut v penězích
a splácen ve zboží nebo službách
·
Peněžní úvěry – skutečné poskytnutí peněz, i když
nejčastěji v bezhotovostní podobě.
·
Závazkové úvěry a závazky – ručení banky za svého klienta a případné
zaplacení jeho závazku.
·
Alternativní formy
financování – klient získává
finanční prostředky za určitých specifických podmínek
o
Leasing
Podle účelu, na který se poskytují, se nakonec liší
úvěry účelové a neúčelové. Účelové úvěry (je konkrétně vymezeno, na co bude
úvěr použit) financují konkrétní potřebu klienta (může mezi ně patřit úvěr na
automobil, úvěr na vybavení bytu, vybavení provozovny…). Účelové úvěry se více
používají u podnikatelů, spadají sem i hypoteční úvěry, které
představují až 100 % ceny nemovitosti s dobou splatnosti až 40 let.
Mezi neúčelové úvěry patří např. kontokorentní
úvěr (kontokorent). Poskytuje se k běžnému účtu a splácení
probíhá jednoduše – na účet přichází prostředky a tím se úvěr platí. Mívá ovšem
vyšší úrokovou sazbu. Dalšími
neúčelovými úvěry jsou kreditní
karty, které slouží k čerpání z
úvěrového účtu, jenž se zřizuje samostatně a lze je získat i v bance, kde
úvěrovaná osoba nemá svůj běžný účet. Úrokové sazby jsou také poměrně vysoké (pohybují se
v sazbě 20–26 % p. a.). Na základě měsíčního vyúčtování je majitel karty
povinen hradit minimální částku, uvedenou ve smlouvě (5–10 % z celkové
dlužné částky). Vyšší splátky se mění podle toho, kolik činí aktuální výše
dlužné částky. Osobní půjčky jsou určeny pro občany, nikoliv
pro podnikatele. Většinou se nevyžaduje ručitel, ani jiné zajištění a peníze jsou klientovi vypláceny
v hotovosti nebo na
běžný účet. Osobní půjčky mají pevně stanovené měsíční splátky, dlužník je průběžně posílá na účet instituce, která mu
je poskytla. Posledním zvláštním typem neúčelového úvěru je tzv. americká hypotéka, kde je úvěr zajištěn zástavou nemovitosti. Maximální výše tohoto úvěru může činit 70 %
jeho odhadní ceny, doba splatnosti je 3–20 let a úroková sazba je vyšší než u
běžných hypoték, ale nižší než u spotřebitelských úvěrů.
Spotřebitelský úvěr
Právo poskytuje spotřebitelům zvláštní ochranu a tak např. byla
zákonem o spotřebitelském úvěru tomu, kdo nabízí tzv. spotřebitelský úvěr,
stanovena povinnost uvádět v mj. reklamě tyto informace:
·
RPSN (roční procentní sazba nákladů),
·
výpůjční úrokovou sazbu,
·
celkovou výši úvěru,
·
výši jednotlivých splátek,
·
dobu trvání spotřebitelského úvěru,
·
v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené
platby za konkrétní zboží nebo službu jejich cenu a výši případné zálohy a
·
informaci o povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové
službě související s úvěrem.
Zajištění úvěrů
Úvěry mohou či nemusí být zajištěné. Jejich zajištění však
zvyšuje věřiteli jistotu, že v případě problémů na straně dlužníka dostane pohledávané peníze zpět a nese s sebou zpravidla nižší úrok. Banka
si může nechat prověřit bonitu klienta či stanovit úvěrům
limity. U některých úvěrů tak dlužník ručí zastavením svého (většinou
nemovitého) majetku bance (akcesorické zajištění), jindy například směnkou nebo
uzavřeným životním pojištěním s případným plněním ve prospěch banky. V případě
abstraktního zajištění přímá vazba mezi úvěrem a zajištěním neexistuje – v takovém
případě se ale nejedná o konkrétní směnku, ale v podstatě jakoukoliv, která
bance zajistí vrácení vlastních peněz.
1,2, Wikipedie
- Jak vymáhat peníze z dlužníků bez zaměstnání?
- Jak se vypořádat s insolventním dlužníkem?
- Jak vyřešit pohledávku v České republice?
- Jak vymáhat pohledávky na Slovensku?
- Co to je soudní vymáhání pohledávky?
- Co to je mimosoudní vymáhání pohledávek?
- Jak vymáhat neproplacené dluhopisy?
- Jak vymáhat dluhy po vězních?
- Vliv inflace na obyvatelstvo
- Co je to směnka a jaké směnky existují?
- Jak exekuce pomáhají vymáhat dluhy v České republice
- Rizika půjčování peněz u fyzických osob: Co byste měli vědět?
- Vymáhání dluhů v České republice: Proces, překážky a řešení
- Starosti s hypotekou, bolestivé dluhy
- Mladí a možnost bydlení, jak se vyhnout dluhům
- Kde se vzaly nesplatitelné dluhy?
- Co s nedoplatkem za energie, pozor na dluhy
- Jak neplatit dluhy za své nájemníky?
- Jak vymáhat dluhy po neplatičích?
- Rezervační smlouvy, jak na ně?
- Půjčka, cesta do dluhové spirály
- Co když nájemce opakovaně neplatí nájem? Jak vymáhat nájemné
- Půjčka
- Směnka vlastní a směnka cizí
- Dluhopis- jak vymáhát dluhopis?
- Jak odmítnout dluhy z dědictví?
- Praktiky vymáhání pohledávek v Česku
- Jak by mělo vymáhání pohledávek vypadat?
- Soudní vymáhání vlastní směnky bez protestu
- Postup při vymáhání pohledávky
- Dlužík vám nechce vrátit půjčku, jak na to?
- Jak vymáhat dluhy po Arca investments?
- Dluhy
- Jak na vymáhání nezaplacených faktur?
- Neplaťte dluhy za své nájemníky
- Dluh
- Sňatkový podvot a vymáhání dluhů
- Jak vymáhat výživné (alimenty)?
- Jak vystěhovat nájemníka neplatiče?
- Jak vymáhat zálohu na nedostavěný dům?
- Jak vymáhat nezaplacený nájem?
- Růst cen energií, cesta do neznáma
- Zápůjčka
- Faktura
- Jak na dlužníky? Jak na pohledávky?
- Vymáhání dluhů po neplatičích, je to možné?!
- Plyn už hází do insolvence i pekárny
- Faktura